Lidé, kteří jsou zraněni, volí jednu z následujících možností. Buď konfrontují druhého, mluví o tom, co se stalo, on se omluví, oni odpustí, znovu se otevřou a slepě důvěřují. Nebo se bojí znovu otevřít, a tak se jakémukoli rozhovoru vyhnou, drží se svého zranění a bojí se, že odpuštění by je opět učinilo zranitelnými.
Chceme-li tento problém vyřešit, pak je nejjednodušší cestou k úspěchu uvědomit si následující tři skutečnosti:
* Odpuštění se týká minulosti. Odpuštění znamená, že někomu nepočítáme nějaký dluh. Necháme plavat to, co nám ten druhý udělal. Na odpuštění stačí jeden…
* Smíření se týká přítomnosti. Dojde k němu, když se ten druhý omluví a přijme odpuštění. Na smíření je třeba dvou.
* Důvěra se týká budoucnosti. Týká se jak toho, co jste ochotni znovu riskovat, tak toho, čemu se otevřete. Druhý musí svým jednáním dokázat, že si důvěru zaslouží, než mu ji opět dáme.