Hledání počátku a cíle

Jsou knihy zábavné a knihy poučné. Recenzovaná kniha je druhého druhu. Jsou knihy psané obecně (z hlediska víry neutrálně) a knihy psané křesťany. Recenzovaná kniha je druhého druhu. Jsou knihy, které neříkají nic nového a knihy, z nichž se dozvídáme mnoho pro nás nového. I v tomto případě je recenzovaná kniha druhého druhu. O kterou knihu jde? O tu, kterou napsal Vladimír Král a jmenuje se Hledání počátku a cíle. Vydalo ji nakladatelství Advent-Orion v Praze v r. 2001.

Do kterých oblastí nás tato kniha uvádí? Dalo by se říci, že do dvou: především do otázek života – biologie. Autor je totiž doktorem přírodních věd (studoval organickou chemii) a specializoval se na medicínskou chemii. Získal doktorát na Karlově univerzitě, působil na řadě zahraničních univerzit a nyní učí (jako docent) na alma mater – Karlově univerzitě jako docent. Druhým tématem knihy je vesmír – stav jeho poznání jak je viděn v současné době očima věřícího člověka. V obou případech jde o sledování otázek počátku a konce – odkud a kam (jak by řekl Soeren Kiergegaard).

Co je na recenzované knize pozoruhodné? V prvé řadě jsou to mimořádně bohaté znalosti autora. Jeho povědomí o tom, jak se věci mají up to date – k dnešnímu dni. Čtenáře udiví citace velkého množství čísel – nejen o tom, co je a kolik toho je v nitru buňky ale i ve vesmíru. Pozoruhodná je autorova schopnost využít obrazného sdělení – přirovnání, které napomáhá pochopení věci. Hovoří-li např. o problematice teorie náhodného vzniku života, přirovná to k nalezení hodinek v lese. Vznikly náhodou nebo se dá předpokládat, že jsou výsledkem činnosti určité inteligence?

Oč se autor snaží? Tam, kde hovoří o biologii, tam se snaží ukázat problematičnost teorie vývoje v biologii. Ta se stala nejen ve světě, ale i u nás předsudkem, o jehož pravdivost je neslušné i jen mluvit. Ve vývoj prostě dík školské výuce věřit musíme, máme-li být považováni za vzdělané lidi. A přitom jde jen a jen o hypotézy – domněnky. Autor i zde používá obrazného přirovnání: máte dětskou hru zvanou puzzzle (skládání obrazu z mnoha dílčích částí nepravidelných tvarů). K vytvoření celého obrazu jich potřebujete tisíc. Máte jich ale jen pět. A ze znalosti jen těch pěti se odvažujete tvrdit jak vypadá celý obraz.

Co leží autorovi na srdci? Jedno jediné: ukázat vesmír i život jako překrásný výsledek Boží tvůrčí aktivity a Boží lásky a laskavosti k nám – lidem.

Proč stojí knihu za to číst? To vše, co bylo řečeno, je důležité při hodnocení knihy a je to více jak dostatečným důvodem k tomu, abychom po této knize sáhli. Je tam však v závěrečné třetině knihy i něco navíc. Je tam téma, o kterém se dnes hodně hovoří a které nás bude doprovázet v novém století a bude se o něm hovořit stále více. Jsou tam kapitoly o genetice, genech, genetickém inženýrství, klonování, tvorbě umělého mikroba, genové terapie, bioetice, o geneticky identických jedincích, xenotransplantaci, kmenových buňkách embrya, proteomice, strukturální genomice, transgenových zvířatech, lidské genové terapii, lidském genomu, genetickém ovlivňování prodloužení života, rodinném balancování a etických problémech moderní medicíny, která se snaží využít poznatků genetiky k tvorbě nových způsobů léčení a prevence onemocnění přerůzného druhu.

Proč by se o to měli křesťané zajímat? I zde autor nezůstává dlužen odpovědět: aby nedošlo k tomu, co se stalo za časů Galeleo Galilea, kdy křesťanští teologové z neznalosti věci namyšleně odsuzovali, co neznali – jen proto, že to neznali. Vyznat se ve věci a odpovědně budovat křesťanský postoj k věci – i v otázkách moderní genetiky je úkolem dne. Autor s dobrou znalostí věci se o to pokouší. Nemělo by nám to ujít.

Prof. Jaro Křivohlavý