Benátská maškaráda (obálka J. Trnka)

Jak málo pražanství je v naší dramatice! A proto nás dojímá Goldoniho benátčanství srdce i ducha a vybízí k následování. Jak osudově je spjata s rodným městem tvorba tohoto Benátčana (...)
Na jednom benátském náměstíčku blízko jeho divadla stojí jeho pomník. Opírá se o hůl, maje druhou ruku za zády, usmívá se blahovolně a podšitě na ten shon a rej okoIo. Právě tak i na jevišti Benátské maškarády. – Jsme o dvě stě let starší, promiňte, pane Goldoni, říkají mu postavy – a on se usmívá. M.H.