Dveře

Alex Hardy je úspěšný mladý muž. Nosí ručně šitou obuv, rád se obléká tradičně do anglické česané příze a miluje teskný jazz, jak jej hraje Charlie Parker.
Ve své profesi je jednička. Na co sáhne, to se mu daří, má znalosti, je šikovný, na slovo vzatý profesionál.
Překvapivě si však vybírá podivné známé: přátelí se s prostitutkami, kterým pomáhá, protože nikdy neví, kdy od nich bude potřebovat protislužbu. Stýká se s malými rybami newyorského podsvětí. Sám do něj totiž patří. Specializací Alexe Hardyho jsou totiž vloupání.
Právě se chystá na největší ránu svého života. Může zbohatnout tak, že už do smrti nebude muset vyjít za kořistí. Pečlivě plánuje každý detail chystaného vloupání. Vybírá si komplice z polosvěta - jednonohou prostitutku a „kolegu" lupiče. Věří si. Roky se řídí heslem, že nejsou na světě dveře, které by se nedaly otevřít - záleží jen správné volbě nástrojů.
Netuší, jak velkou má pravdu. Dopustil se hrubé profesionální chyby.Otevřel i ty dveře, které pro úspěch akce měly zůstat zavřené. Pustil si k srdci ženu, která je z jiného světa než on, čestnou a poctivou, bez pochopení k jeho způsobu života.

Čas od času Ed McBain s chutí zanechá psaní policejní kroniky 87. revíru a ve volném románu mimo série zúročí nápad, který nejde zasadit do policejního rámce. Učinil tak i v roce 1975 touto knihou, pro niž se tehdy schoval za pseudonym Ezra Hannon. Tím dotáhl do konce mystifikaci, za kterou by až na charakteristicky brilantní styl a schopnost stavět napínavý příběh v odlišném přístupu k látce nikdo nehledal mistra policejní procedury. Román měl úspěch, chvála se dotýkala především autorovy schopnosti realistického vykreslení podsvětních postav a jejich životů. Autor poté zahnal pseudonym do zapomnění a k románu se přihlásil jako Ed McBain.