Stěžejní dílo Barucha Spinozy, v němž je prostřednictvím geometrické formy podána jeho vlastní filosofická pozice. Z ní Spinoza znovu promýšlí ústřední motivy karteziánské filosofie (substance, atribut, modus, res cogitans, res extensa,...) a fixuje jejich silový charakter. Samotná spinozovská etika záleží na vůdčím pojmu afektu. Ontologický a etický rozvrh se tak vzájemně podmiňují v jednotné kompozici Spinozova metafyzického stanoviska a představují jednu ze základních epochálních ražeb západního myšlení.