Tažení Alexandra Velikého

Makedonský král Alexandr zvaný Veliký patří k největším postavám antického starověku a světových dějin vůbec. Už pro současníky byl zjevem tak mimořádným, že velmi brzo po jeho smrti se jeho činy začaly měnit v romantickou legendu. Tento vývoj od historie k legendě pak stále pokračoval, až Alexandr nabyl oné podoby, jež je známaze středověkých Alexandreid. Jestliže přesto můžeme u Alexandra rozlišit celkem spolehlivě pravdu od smyšlenky, je to hlavně zásluhou řeckého spisovatele Flavia Arriána. Jeho spis Alexandrú anabasis je velmi zdařilý a zajímavý jak po stránce formální, tak obsahové. Vyniká průzračným stylem napodobujícím Xenofónta, autora, jenž byl Arriánovi vzorem v celé činnosti spisovatelské do té míry, že byl později nazýván druhým Xenofóntem. Veliká historická cena spisu je dána tím, že Arriános si vyvolil z nepřeberného množství různých pramenů právě ty nejspolehlivější: pro partie vojenské Ptolemaia (pozdějšího krále egyptského), pro zeměpisné Aristobúla, Nearcha a Eratosthena. Řídě se důsledně těmito prameny, napsal Arriános – téměř pět set let po smrti Alexandrově – dílo, jež jako jediné ze všech zachovalých nám umožňuje učinit si spolehlivou představu o světodějné výpravě slavného makedonského dobyvatele.